Homo kynologicus
(popis, výskyt, způsob života, etologie, potrava, rozmnožování
a pohlavní dimorfismus)
Homo kynologicus, čili člověk - kynolog, je poměrně hojným poddruhem člověka
moudrého (Homo sapiens).
Popis: Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem
jsou nepatrné. Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog
se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech
a botaskách, ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách).
Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.
Výskyt: Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje
se hojně po celém světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech,
bonitacích, závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích
a v přírodě. Kynologové žijí ve smečkách.
Etologie (chování): Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se
hovor týká psů), mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní.
K ostatním lidem se chovají nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce
fyzického napadení okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci
kynologie může být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen
smečkou jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris (pes domácí).
K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně
se podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu
nebo v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou
bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v jádru dobrosrdeční,
nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí psa, kterému nenaroste
zub.
Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu,
případně výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji,
visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují
i psy svých soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence je
pak příčinou kynologových depresí.
Způsob života: Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící
objekty s velkým pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním
možnostem nuceno žít i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens.
Takoví kynologové jsou zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní
prostředí je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří např.
život ve smečce, značkování teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve
městech a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.
Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými
rysy. Koberce (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán,
stejně jako dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene,
stejně jako velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně nacházejí
krátery Ngorongoro.Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně
krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl -li kynolog kouzlu
naháčů, pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.
Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován,
uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo
lépe řečeno na sedací soupravě.
Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují
pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí kůže v
různém stadiu rozžvýkanosti.
Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony,
kondicionery, balzámy, prostředky na růst srsti, proti lámavosti,
proti statické elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí,
uší, zubů, na odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti, případně
na odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky
samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.
Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on
charakteristické rysy. Kolem řádného oplocení vedou bahnité stezky, na
pozemku se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné záhony.
Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa,
jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém
prostoru se povalují vodítka, košíky, pešky či různé postroje. Auto je
zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti
kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme
pak obvykle samolepku s rodinným miláčkem, takže před výstavou si stačí
projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen.
Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj
neznamená skutečně nic jiného než dopravní prostředek.
Potrava: Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého
bydliště, a tak se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích.
Nejčastěji to jsou pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy,
zmrzlina a pivo. Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost,
zohledňují zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.
Rozmnožování a pohlavní dimorfismus: Skutečnost, že děti nelze
vystavovat, používat k aportování kachen, ani zapřahat a i jejich
základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky
kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce
je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové.
Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání, postupem času vychovává
a vštěpuje mu základní pravidla slušného chování. Časem si mladý kynolog
dokáže vybojovat v hierarchii smečky svou pozici a připravuje se tak na
okamžik, kdy se stane, hned po rodičích, nejvýše postaveným jedincem. Matce
- kynoložce, tak odpadá spousta práce a začíná se věnovat svému mláděti
intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na soutěž Junior handling,
zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.
Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo
sapiens. Sejdou-li se dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu,
sdělí si vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že
ta nová blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu
dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru
je diametrálně odlišný. Téma "manžel" zcela vynechají, o dětech se zmíní
jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch a dále hovoří
výhradně o tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě
(bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se shodnou na
tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska určitě nestojí za
ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má reakci na střelbu, dlouhý chlupy,
krátký chlupy, nebo světlý oko). Muži - kynologové diskutují o stejných
tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu,
fotbale a politické situaci.
Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje
si, že nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už
mají všechny možné tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat
štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce
(a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá
večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky
nebo trimovací nůž. Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní
televizní seriály, ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují
odbornou kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají
perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel ,ale dělá jim potíže vzpomenout
si, jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně
a málokdy. Jejich specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a
chlupatá polívka z pytlíku.
Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný,
protože příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají.Pakliže kynoložka,
nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo
sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech
lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí
to spoustu času, energie a nervů a mnohem lepší je se nežádoucího partnera
zbavit a oženit či provdat se za kynologa.
Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně
pořizují manžely - nekynology. Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje
žádnou konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr
krycího psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých kynologických
potřeb nejnadějnější psy chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze
rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a Junior handling
za prodej štěňat. Když si pak kynoložka uvědomí, že takovýto manžel zabere
v posteli stejně místa jako dospělý dobrman a sežere toho bezmála tolik
jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem, proč
to neudělá, bývá skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do
vany, fungoval coby tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední
řadě to všechno sponzoroval.
Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších
řádů, např. Homo kynologicus var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus
var. musherus, Homo kynologicus var. agiliticus, atd. Řády se dělí na čeledě,
lidově zvané např. ovčákáři, pudlaři, chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě
mají své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře,
atd. Jednotlivé řády, čeledě a podčeledě se od sebe v maličkostech liší
(výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo kynologicus
jsou zachovány.
Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně
nazývají "normální lidé" pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi
a utlačováním kynology vyhubit a vytlačit na okraj společnosti. Navzdory
jejich snahám nejsou kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se
dokáží rozmnožovat také nepohlavně, a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv
(zejména u dětí a mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší
ohniska nákazy jsou na kynologických akcích.
Na základě rozsáhlé etologické studie druhu Homo kynologicus zpracovala
Ing. Irena Lukešová, chovatelská stanice pudlů Cassiepia
(zveřejněno v časopise "Svět psů" 10/99)